Ateliér Tělového designu na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně je intermediální ateliér. Je exkluzivním pracovištěm, které se zabývá reflexí a prezentací lidského těla, tedy i vašeho těla ve výtvarném umění. Zaměřujeme se na jednotlivce, na dvojice, na společenství. Vnímáme formu těla, kostru, anatomii, tvarosloví. Tělo je pro nás estetickým objektem, je krásné, i když je postižené. Je normální, i když je queer. Je velmi obyčejné, ale vyjadřujeme skrze něj transcendentální myšlenky. V těle se realizuje náboženství i politika. Jednotlivé rysy těla, gender, rasa, věk jsou často determinanty rozdělující společnost. Tělo otevírá hranici mezi uměním a vědami, inspirujeme se humanitními studiemi, psychologií, gender studies, pedagogikou, mediálními, postkoloniálními a environmentálními studiemi. společenskými vědami. Roli tělového designéra ve společnosti chápeme jako roli naslouchajícího, analytika, navigátora, tvůrce, spolupracovníka a aktivisty. Tělový design se řadí do stejné kategorie uměleckých aktivit jako sociální umění, komunitní umění, public art, social sculpture, guerillový urbanismus, sociální aktivismus.
Nikola Schöblová, Alma Sedláková, Ruslana Velychko, Valentýna Vránová, Anna Tichá, Alexandra Kopúnková, Darya Rasokhina, Honza Mikulica, Mia Juřeníková, Sára Hold, Kateřina Šillerová, Erika Bezarova, Josef Kovář, Josef Mach, Eva Gatialová, Denie Kony, Nela Bělíková, Natália Bobáková, Kristýna Coufalová, Petra Daneková, Natália Drevenáková, Lukáš Essender, Matej Grznár, Sabina Chrastilová, Lenka Klodová, Erika Kloudová, Karolina Raimund, Vendula Kolářová, Zuzana Krausová, Kateřina Molišová, Kača Olivová, Kristína Reisová, Barbora Smékalová, Izabela Švantnerová, Karolína Tomanová, Adéla Venturová, Michaela Werunská, Sara Wollasch, Marie Zandálková, Katarína Nagyová, Polina Masevnina, Zuzana Kleinerová, Tereza Sirůčková, Nela Richterová, Nina Mikušková, Markéta Polcarová, Michal Durda, Matyáš Dynka, Adéla Kočičková, Kamila Kouřilová, Adam Michálek, David Buriánek, Karolína Auzká, Erika Mrtvá
Body design encompasses a wide range of intermedia applied arts. The use of art is understood as its ability to be used for another purpose, beyond the bounds of institutionalized art. The most natural area of ​​activity is for body art design in public space and art projects with social themes. Body design belongs to the same category of artistic activities as social art, community art, public art, social sculpture, guerrilla urbanism, social activism. The body design takes the human body as the basis of its projects, which is the basic form of our being in the world. We can focus on the individual body, on the interaction between multiple bodies, on the coexistence of many human bodies ... and the spectrum of themes for artistic grasping spreads from formal, aesthetic, conceptual, social to ethical, religious and political. In teaching body design, we strive to follow the procedure from the body's own microcosm to the social body's macrocosm. The Body Design is characterized by a borderline between art and the humanities. For his work he draws inspiration from the fields of humanities, psychology, gender studies, media studies, postcolonial studies, environmental disciplines, special education. The ideal method is a hybrid mode of work that combines the freedom of artistic means with exact data and practices inspired by "soft" social sciences. Creation in line with Body Design is a combination of artistic, intuitive, conceptual and social sensitivity. The role of body designer and body designer in society is seen as the role of a listening, analyst, navigator, creator, collaborator and activist.
Tělový design je žena, muž, trans a queer. Kostra, orgány a organismus. Smysly: sluch, čich, hmat a sluch. Zrození, porod, mateřství, otcovství, mládí, stáří i smrt. Zdravé tělo, normální tělo, nemocné tělo, postižení. Čistota, hygiena i špína. Medicína, léčitelství, magie. Práce a relax. Péče a zneužití. Tělo nahé a oblečené. Móda jako ochrana, estetika i jako politické gesto. Tělo v soukromí, v domácnosti, v rodině, i tělo opuštěné. Tělo vystavené, na veřejnosti. Tělo na slavnosti i na demonstraci. Vzpomínky, jizvy, historie. Tělo ve fotografii, instalaci, soše, performanci, akci, malbě, konceptu, slově, audiu, ve veřejném prostoru a na sociálních sítích.

Sára Hold

STRIPPER DUST

Stripper Dust je umělecký experiment na pomezí forenzní kriminalistiky, estetiky, třpytek a umění. Vychází z fascinace třpytkami jako forenzním důkazem; mikroskopickými fragmenty, které se zdají být pomíjivé, a přitom jsou neodstranitelné. Na rozdíl od tradičního důkazu, jakým je například krev detekovatelná luminolem: chemikálií, která při reakci s hemoglobinem fluoreskuje modře, třpytky nepodléhají biologickému rozkladu. Nesvítí chemicky, ale vizuálně. Odrážejí světlo a nesou ironický lesk i tam, kde by měl být pouze chlad sterilního vyšetřování. Třpytky mají unikátní chemickou strukturu, barvu, tvar i původ. Forenzní experti tak mohou určit výrobce, konkrétní kosmetiku, oděvní značku nebo dekoraci. Jsou výjimečné svou trvanlivostí a schopností přenosu: mohou se přichytit na kůži, textil nebo do interiéru a zůstat tam i po opakovaném čištění. V kriminalistice se staly klíčovým důkazem např. v případu vraždy v Kalifornii, 2001, kde červené třpytky nalezené na oběti odpovídaly těm z auta podezřelého. Pomocí mikroskopu byla potvrzena jejich identita a spojení s místem činu.
 Třpytky zde nejsou jen důkazem. Jsou symbolem ženského těla, zábavy a zároveň stigmatizace. Nesou s sebou estetiku nočního života, burlesky, queer kultury i tichý záznam dotyku. V instalaci pracuji s aplikací luminolu na dámských toaletách, kde hledám stopy krve; symbol násilí i intimní tělesnosti. Na nalezené stopy nanáším třpytky, které zde vystupují jako metafora neodstranitelnosti, dotyku, záznamu. Práce byla konzultována s chemikem z Ostravské univerzity, aby bylo zajištěno odborné porozumění použitým metodám. V instalaci, kde luminol odhaluje skryté stopy krve na dámských toaletách, třpytky přebírají roli důkazu i ornamentu. Stripper Dust tak zpochybňuje hranici mezi čistotou a špínou, vinou a nevinou. Klade otázku:
 Co všechno je důkaz, a co všechno jsme ochotni ignorovat jen proto, že se to třpytí ?


UntitledUntitledUntitledUntitledUntitled