Sára Hold

KLACKOVÉ VÁLKY

Dílo, které osciluje mezi realitou a fikcí, mezi dětstvím a krutou skutečností dospělosti. Má láska ke skutečným, hmatatelným předmětům mě přivedla k tomu, že jsem začala sbírat zbraně s historií – nástroje, které skutečně vzaly život. První z nich byly nože od mého kamaráda řezníka Hanyse, jejichž minulost je krvavě bohatá. Vedle těchto nástrojů smrti jsem kladla obyčejné nože, které se používají na krájení dortů či chleba, čímž jsem vytvořila vizuální kontrast mezi každodenností a brutalitou. Tento kontrast pokračoval se sekyrami mého dědečka – jednou do dřeva, druhou do něčeho mnohem živějšího. Tento dualismus ukazuje, jak tenká je hranice mezi nástrojem a zbraní, mezi rukou, která tvoří a rukou, která ničí. Pohled na otevřené pouzdro na zbraně, které působí jako vyvržené zvíře, odkrývá tuto dvojznačnost úplně. Uvnitř jsou zbraně, které skutečně zabíjely, a vedle nich nástroje a hračky, které nesou nevinnost, ale i potenciál násilí. Symboliku díla doplňuje dvojice fontů – jeden úhledný a přesný, druhý roztřesený a dětsky naivní. Tyto kontrasty vyjadřují hranici mezi realitou a představou, mezi světem, ve kterém násilí existuje jen v naší mysli, a světem, kde má reálné následky. Klackové války nejsou jen o zbraních, ale o tom, jak vnímáme násilí a kde hledáme jeho počátky. Zkoumají, jak snadno se nástroje denní potřeby mohou proměnit v symboly smrti, a jak se v lidské povaze mísí nevinnost a destruktivita. Klacky přibité na zdi představují odkaz na slavná slova Alberta Einsteina: „Nevím, čím se bude bojovat ve třetí světové válce, ale ve čtvrté to budou klacky a kameny.“ Tento obraz slouží jako předčasný pomník 4. světové války, připomínka toho, že i v naší technologicky pokročilé době se může svět vrátit k nejprimitivnějším formám násilí.