Ateliér Tělového designu na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně je intermediální ateliér. Je exkluzivním pracovištěm, které se zabývá reflexí a prezentací lidského těla, tedy i vašeho těla ve výtvarném umění. Zaměřujeme se na jednotlivce, na dvojice, na společenství. Vnímáme formu těla, kostru, anatomii, tvarosloví. Tělo je pro nás estetickým objektem, je krásné, i když je postižené. Je normální, i když je queer. Je velmi obyčejné, ale vyjadřujeme skrze něj transcendentální myšlenky. V těle se realizuje náboženství i politika. Jednotlivé rysy těla, gender, rasa, věk jsou často determinanty rozdělující společnost. Tělo otevírá hranici mezi uměním a vědami, inspirujeme se humanitními studiemi, psychologií, gender studies, pedagogikou, mediálními, postkoloniálními a environmentálními studiemi. společenskými vědami. Roli tělového designéra ve společnosti chápeme jako roli naslouchajícího, analytika, navigátora, tvůrce, spolupracovníka a aktivisty. Tělový design se řadí do stejné kategorie uměleckých aktivit jako sociální umění, komunitní umění, public art, social sculpture, guerillový urbanismus, sociální aktivismus.
Alexandra Kopúnková, Darya Rasokhina, Jan Mikulica, Mia Juřeníková, Kristina Štrachová, Sára Hold, Kateřina Šillerová, Erika Bezarova, Josef Kovář, Josef Mach, Eva Gatialová, Denie Kony, Nela Bělíková, Natália Bobáková, Kristýna Coufalová, Petra Daneková, Natália Drevenáková, Lukáš Essender, Matej Grznár, Sabina Chrastilová, Lenka Klodová, Erika Kloudová, Karolína Kohoutková, Vendula Kolářová, Zuzana Krausová, Kateřina Molišová, Kača Olivová, Kristína Reisová, Barbora Smékalová, Izabela Švantnerová, Karolína Tomanová, Adéla Venturová, Michaela Werunská, Sara Wollasch, Marie Zandálková, Katarína Nagyová, Polina Masevnina, Zuzana Kleinerová, Tereza Sirůčková, Nela Richterová, Nina Mikušková, Markéta Polcarová, Michal Durda, Matyáš Dynka, Kamila Kouřilová, Adam Michálek
Body design encompasses a wide range of intermedia applied arts. The use of art is understood as its ability to be used for another purpose, beyond the bounds of institutionalized art. The most natural area of ​​activity is for body art design in public space and art projects with social themes. Body design belongs to the same category of artistic activities as social art, community art, public art, social sculpture, guerrilla urbanism, social activism. The body design takes the human body as the basis of its projects, which is the basic form of our being in the world. We can focus on the individual body, on the interaction between multiple bodies, on the coexistence of many human bodies ... and the spectrum of themes for artistic grasping spreads from formal, aesthetic, conceptual, social to ethical, religious and political. In teaching body design, we strive to follow the procedure from the body's own microcosm to the social body's macrocosm. The Body Design is characterized by a borderline between art and the humanities. For his work he draws inspiration from the fields of humanities, psychology, gender studies, media studies, postcolonial studies, environmental disciplines, special education. The ideal method is a hybrid mode of work that combines the freedom of artistic means with exact data and practices inspired by "soft" social sciences. Creation in line with Body Design is a combination of artistic, intuitive, conceptual and social sensitivity. The role of body designer and body designer in society is seen as the role of a listening, analyst, navigator, creator, collaborator and activist.
Tělový design je žena, muž, trans a queer. Kostra, orgány a organismus. Smysly: sluch, čich, hmat a sluch. Zrození, porod, mateřství, otcovství, mládí, stáří i smrt. Zdravé tělo, normální tělo, nemocné tělo, handicap. Čistota, hygiena i špína. Medicína, léčitelství, magie. Práce a relax. Péče a zneužití. Tělo nahé a oblečené. Móda jako ochrana, estetika i jako politické gesto. Tělo v soukromí, v domácnosti, v rodině, i tělo opuštěné. Tělo vystavené, na veřejnosti. Tělo na slavnosti i na demonstraci. Vzpomínky, jizvy, historie. Tělo ve fotografii, instalaci, soše, performanci, akci, malbě, konceptu, slově, audiu, ve veřejném prostoru a na sociálních sítích.

Matyáš Dynka

Ministerstvo přírodního žalu

Přírodní rezignace

Ministerstvo přírodního žalu je umělecko-aktivistický projekt, který se snaží upozornit na problematiku nedostatečné ochrany přírody, nebo upřednostňování ekonomických zájmů před tou enviromentální. Svou činností vyhlašuje tzv. Přírodní rezignace, tedy místa, kde ochrana přírody selhala. Podobnost rezignace a rezervace je naprosto úmyslná, jelikož celý projekt staví na umisťování cedulí, které vídáme u chráněných území, s jediným rozdílem. A to jsou právě ona tři písmena. Vybrané lokality jsou konzultovány s odborníky z Hnutí Duha, nebo místními spolky, které se problematikou také zabývají. Do této série lokalit patří 4 místa: Vrbenská tůň u Českých Budějovic, která kvůli obklopení polí ztratila svůj hlavní předmět ochrany. Hnědouhelný důl Bílina, kde probíhá proces nového prolomení limitů těžby, navzdory vlivu fosilních paliv na změnu klimatu. NPR Břehyně-Pecopala, kde dochází se souhlasem ministerstva životního prostředí k masivní těžbě dřeva, navzdory tomu, že do těchto lokalit mají kvůli ochraně běžní lidé odepřený přístup. A čtvrtým místem je obec Uhelná na česko-polských hranicích, kde vláda minulý rok netransparentně uzavřela dohodu v kauze dolu Turów s polskou stranou a prodala tak vodu i budoucnost místních obyvatel ve prospěch polské fosilní lobby „za pár stříbrných.“ Pro účel propojení těchto míst i pro ty, kteří na projekt narazí v terénu byl zřízen instagramový účet (https://www.instagram.com/ministerstvopz/), kde se návštěvník dozví o ostatních lokalitách a i o projektu samotném.


Břehyně -Pecopoladůl BílinaObec UhelnáVrbenská tůňklauzurní instalace