Ateliér Tělového designu na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně je intermediální ateliér. Je exkluzivním pracovištěm, které se zabývá reflexí a prezentací lidského těla, tedy i vašeho těla ve výtvarném umění. Zaměřujeme se na jednotlivce, na dvojice, na společenství. Vnímáme formu těla, kostru, anatomii, tvarosloví. Tělo je pro nás estetickým objektem, je krásné, i když je handicapované. Je normální, i když je queer. Je velmi obyčejné, ale vyjadřujeme skrze něj transcendentální myšlenky. V těle se realizuje náboženství i politika. Jednotlivé rysy těla, gender, rasa, věk jsou často determinanty rozdělující společnost. Tělo otevírá hranici mezi uměním a vědami, inspirujeme se humanitními studiemi, psychologií, gender studies, pedagogikou, mediálními, postkoloniálními a environmentálními studiemi. společenskými vědami. Roli tělového designéra ve společnosti chápeme jako roli naslouchajícího, analytika, navigátora, tvůrce, spolupracovníka a aktivisty. Tělový design se řadí do stejné kategorie uměleckých aktivit jako sociální umění, komunitní umění, public art, social sculpture, guerillový urbanismus, sociální aktivismus.
Nela Bělíková, Natália Bobáková, Kristýna Coufalová, Petra Daneková, Natália Drevenáková, Lukáš Essender, Matej Grznár, Sabina Chrastilová, Lenka Klodová, Erika Kloudová, Karolína Kohoutková, Vendula Kolářová, Zuzana Krausová, Kateřina Molišová, Kača Olivová, Kristína Reisová, Barbora Smékalová, Izabela Švantnerová, Karolína Tomanová, Adéla Venturová, Michaela Werunská, Sara Wollasch, Marie Zandálková, Katarína Nagyová, Polina Masevnina, Zuzana Kleinerová, Tereza Sirůčková, Nela Richterová, Nina Mikušková, Markéta Polcarová
Body design encompasses a wide range of intermedia applied arts. The use of art is understood as its ability to be used for another purpose, beyond the bounds of institutionalized art. The most natural area of ​​activity is for body art design in public space and art projects with social themes. Body design belongs to the same category of artistic activities as social art, community art, public art, social sculpture, guerrilla urbanism, social activism. The body design takes the human body as the basis of its projects, which is the basic form of our being in the world. We can focus on the individual body, on the interaction between multiple bodies, on the coexistence of many human bodies ... and the spectrum of themes for artistic grasping spreads from formal, aesthetic, conceptual, social to ethical, religious and political. In teaching body design, we strive to follow the procedure from the body's own microcosm to the social body's macrocosm. The Body Design is characterized by a borderline between art and the humanities. For his work he draws inspiration from the fields of humanities, psychology, gender studies, media studies, postcolonial studies, environmental disciplines, special education. The ideal method is a hybrid mode of work that combines the freedom of artistic means with exact data and practices inspired by "soft" social sciences. Creation in line with Body Design is a combination of artistic, intuitive, conceptual and social sensitivity. The role of body designer and body designer in society is seen as the role of a listening, analyst, navigator, creator, collaborator and activist.
Tělový design je žena, muž, transgender a queer. Kostra, orgány a organismus. Smysly: sluch, čich, hmat a sluch. Zrození, porod, mateřství, o tcovství, mládí, stáří i smrt. Zdravé tělo, normální tělo, nemocné tělo, handicap. Čistota, hygiena i špína. Medicína, léčitelství, magie. Práce a relax. Péče a zneužití. Tělo nahé a oblečené. Móda jako ochrana, estetika i jako politické gesto. Tělo v soukromí, v domácnosti, v rodině, i tělo opuštěné. Tělo vystavené, na veřejnosti. Tělo na slavnosti i na demonstraci. Vzpomínky, jizvy, historie. Tělo ve fotografii, instalaci, soše, performanci, akci, malbě, konceptu, slově, audiu, ve veřejném prostoru a na sociálních sítích.

Kateřina Molišová

Projekt Planety

objekt, video

Planeta, je pro mě jakýmsi „suchozemským“ ekvivalentem nových ostrovů a kontinentů vznikajících z odpadu kvůli proudění vody v oceánech a mořích. Planeta tak vzniká také shlukováním odpadu, ne však přičiněním přírody, jako se to děje v oceánech, ale tím, že ji aktivně tvořím, terraformuji. Planetu, nebo Kouli, jak o ní často sama pro sebe přemýšlím, vytvářím přímo v místech, kde odpad nalézám. Procházím se krajinou a nalézám další a další odpadky. Věci, jejichž nalezení bych očekávala, ale i takové, u nichž ještě dlouhou dobu přemýšlím, jak se tam vlastně mohly dostat. Nabaluji, svazuji a navazuji odpad na sebe tak, jak ho nalézám. Postupně se zvětšující Koule/Planeta mě lesem provází. Valím ji před sebou a nabírám další a další odpad. Ráda se přirovnávám k hovniválu. Ale zatímco on před sebou tlačí zbytky tlejících přírodnin, které mu slouží jako potrava i jako úkryt, já sebou valím pozůstatky lidské přítomnosti v lese, jejichž životnost je takřka nekonečná. Prázdné PET lahve, obaly od čokolád a salámů, ale i autosedačky, blatníky a koberce se tak stávají součástí mé existence. Mé vlastní koule/hromady hnoje, za kterou jsem se rozhodla převzít odpovědnost – uklizením alespoň malé části lesa, k němuž jsem původně neměla žádný citový vztah, který jsem neznala, a vytvořením vlastní planety, nazvané podle katastrálních území, v kterých byla vytvořena. Ta se pro tuto chvíli stává středobodem mého soukromého vesmíru.


UntitledUntitledUntitledUntitled