Ateliér Tělového designu na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně je intermediální ateliér. Je exkluzivním pracovištěm, které se zabývá reflexí a prezentací lidského těla, tedy i vašeho těla ve výtvarném umění. Zaměřujeme se na jednotlivce, na dvojice, na společenství. Vnímáme formu těla, kostru, anatomii, tvarosloví. Tělo je pro nás estetickým objektem, je krásné, i když je postižené. Je normální, i když je queer. Je velmi obyčejné, ale vyjadřujeme skrze něj transcendentální myšlenky. V těle se realizuje náboženství i politika. Jednotlivé rysy těla, gender, rasa, věk jsou často determinanty rozdělující společnost. Tělo otevírá hranici mezi uměním a vědami, inspirujeme se humanitními studiemi, psychologií, gender studies, pedagogikou, mediálními, postkoloniálními a environmentálními studiemi. společenskými vědami. Roli tělového designéra ve společnosti chápeme jako roli naslouchajícího, analytika, navigátora, tvůrce, spolupracovníka a aktivisty. Tělový design se řadí do stejné kategorie uměleckých aktivit jako sociální umění, komunitní umění, public art, social sculpture, guerillový urbanismus, sociální aktivismus.
Nikola Schöblová, Alma Sedláková, Ruslana Velychko, Valentýna Vránová, Anna Tichá, Alexandra Kopúnková, Darya Rasokhina, Honza Mikulica, Mia Juřeníková, Sára Hold, Kateřina Šillerová, Erika Bezarova, Josef Kovář, Josef Mach, Eva Gatialová, Denie Kony, Nela Bělíková, Natália Bobáková, Kristýna Coufalová, Petra Daneková, Natália Drevenáková, Lukáš Essender, Matej Grznár, Sabina Chrastilová, Lenka Klodová, Erika Kloudová, Karolina Raimund, Vendula Kolářová, Zuzana Krausová, Kateřina Molišová, Kača Olivová, Kristína Reisová, Barbora Smékalová, Izabela Švantnerová, Karolína Tomanová, Adéla Venturová, Michaela Werunská, Sara Wollasch, Marie Zandálková, Katarína Nagyová, Polina Masevnina, Zuzana Kleinerová, Tereza Sirůčková, Nela Richterová, Nina Mikušková, Markéta Polcarová, Michal Durda, Matyáš Dynka, Adéla Kočičková, Kamila Kouřilová, Adam Michálek, David Buriánek, Karolína Auzká, Erika Mrtvá
Body design encompasses a wide range of intermedia applied arts. The use of art is understood as its ability to be used for another purpose, beyond the bounds of institutionalized art. The most natural area of ​​activity is for body art design in public space and art projects with social themes. Body design belongs to the same category of artistic activities as social art, community art, public art, social sculpture, guerrilla urbanism, social activism. The body design takes the human body as the basis of its projects, which is the basic form of our being in the world. We can focus on the individual body, on the interaction between multiple bodies, on the coexistence of many human bodies ... and the spectrum of themes for artistic grasping spreads from formal, aesthetic, conceptual, social to ethical, religious and political. In teaching body design, we strive to follow the procedure from the body's own microcosm to the social body's macrocosm. The Body Design is characterized by a borderline between art and the humanities. For his work he draws inspiration from the fields of humanities, psychology, gender studies, media studies, postcolonial studies, environmental disciplines, special education. The ideal method is a hybrid mode of work that combines the freedom of artistic means with exact data and practices inspired by "soft" social sciences. Creation in line with Body Design is a combination of artistic, intuitive, conceptual and social sensitivity. The role of body designer and body designer in society is seen as the role of a listening, analyst, navigator, creator, collaborator and activist.
Tělový design je žena, muž, trans a queer. Kostra, orgány a organismus. Smysly: sluch, čich, hmat a sluch. Zrození, porod, mateřství, otcovství, mládí, stáří i smrt. Zdravé tělo, normální tělo, nemocné tělo, postižení. Čistota, hygiena i špína. Medicína, léčitelství, magie. Práce a relax. Péče a zneužití. Tělo nahé a oblečené. Móda jako ochrana, estetika i jako politické gesto. Tělo v soukromí, v domácnosti, v rodině, i tělo opuštěné. Tělo vystavené, na veřejnosti. Tělo na slavnosti i na demonstraci. Vzpomínky, jizvy, historie. Tělo ve fotografii, instalaci, soše, performanci, akci, malbě, konceptu, slově, audiu, ve veřejném prostoru a na sociálních sítích.

Sára Hold

SÁRA PIKO ČÁRA

Někdy člověk musí dojít až na konec cesty, aby pochopil, že se po ní může vrátit zpět. Projekt Sára Piko Čára je umělecká instalace, která zkoumá vztah mezi ikonami populární kultury
 a osobní transformací. Vycházím z vlastní zkušenosti opakovaného setkání s ikonickou postavou Marilyna Mansona v časovém odstupu osmi let. První setkání v roce 2017 proběhlo v období aktivní drogové závislosti a časově se shodovalo se smrtí Charlese Mansona (19.11.2017). Tato náhodná konstelace se stala zásadním zlomovým momentem, který vedl k ukončení užívání látky. Druhé setkání v roce 2025 (15.11.) se odehrává ve stejném prostoru, avšak v odlišné životní situaci. Jako střízlivá
 a proměněná osoba.
 Projekt nepracuje s celebritou jako individuální osobou, ale jako s kulturní ikonou a projekční plochou, do níž společnost i jednotlivci promítají touhy, destrukci i identitu. Klíčovým motivem
 je prostor čekání. Chodba a fronta fanoušků, kterou chápu jako liminální zónu přechodu mezi minulým a současným já. Tento prostor se stává metaforou vnitřní transformace a návratu k vlastní tělesnosti a přítomnosti. Formálně projekt pracuje s fotografií, sítotiskem, oponou, instalačními prvky odkazujícími
 k drogové kultuře, avšak bez přítomnosti samotné látky. Droga je nahrazena jejím otiskem
a absencí. Součástí projektu je také kartografický motiv mapy České republiky, kde stopa vytvořená z efemérního materiálu symbolizuje "drogovou cestu" a pohyb mezi místy i stavy vědomí.



UntitledUntitledUntitledUntitledUntitled