Ateliér Tělového designu na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně je intermediální ateliér. Je exkluzivním pracovištěm, které se zabývá reflexí a prezentací lidského těla, tedy i vašeho těla ve výtvarném umění. Zaměřujeme se na jednotlivce, na dvojice, na společenství. Vnímáme formu těla, kostru, anatomii, tvarosloví. Tělo je pro nás estetickým objektem, je krásné, i když je postižené. Je normální, i když je queer. Je velmi obyčejné, ale vyjadřujeme skrze něj transcendentální myšlenky. V těle se realizuje náboženství i politika. Jednotlivé rysy těla, gender, rasa, věk jsou často determinanty rozdělující společnost. Tělo otevírá hranici mezi uměním a vědami, inspirujeme se humanitními studiemi, psychologií, gender studies, pedagogikou, mediálními, postkoloniálními a environmentálními studiemi. společenskými vědami. Roli tělového designéra ve společnosti chápeme jako roli naslouchajícího, analytika, navigátora, tvůrce, spolupracovníka a aktivisty. Tělový design se řadí do stejné kategorie uměleckých aktivit jako sociální umění, komunitní umění, public art, social sculpture, guerillový urbanismus, sociální aktivismus.
Alexandra Kopúnková, Darya Rasokhina, Jan Mikulica, Mia Juřeníková, Kristina Štrachová, Sára Hold, Kateřina Šillerová, Erika Bezarova, Josef Kovář, Josef Mach, Eva Gatialová, Denie Kony, Nela Bělíková, Natália Bobáková, Kristýna Coufalová, Petra Daneková, Natália Drevenáková, Lukáš Essender, Matej Grznár, Sabina Chrastilová, Lenka Klodová, Erika Kloudová, Karolína Kohoutková, Vendula Kolářová, Zuzana Krausová, Kateřina Molišová, Kača Olivová, Kristína Reisová, Barbora Smékalová, Izabela Švantnerová, Karolína Tomanová, Adéla Venturová, Michaela Werunská, Sara Wollasch, Marie Zandálková, Katarína Nagyová, Polina Masevnina, Zuzana Kleinerová, Tereza Sirůčková, Nela Richterová, Nina Mikušková, Markéta Polcarová, Michal Durda, Matyáš Dynka, Adéla Kočičková, Kamila Kouřilová, Adam Michálek, David Buriánek, Karolína Auzká, Erika Mrtvá
Body design encompasses a wide range of intermedia applied arts. The use of art is understood as its ability to be used for another purpose, beyond the bounds of institutionalized art. The most natural area of ​​activity is for body art design in public space and art projects with social themes. Body design belongs to the same category of artistic activities as social art, community art, public art, social sculpture, guerrilla urbanism, social activism. The body design takes the human body as the basis of its projects, which is the basic form of our being in the world. We can focus on the individual body, on the interaction between multiple bodies, on the coexistence of many human bodies ... and the spectrum of themes for artistic grasping spreads from formal, aesthetic, conceptual, social to ethical, religious and political. In teaching body design, we strive to follow the procedure from the body's own microcosm to the social body's macrocosm. The Body Design is characterized by a borderline between art and the humanities. For his work he draws inspiration from the fields of humanities, psychology, gender studies, media studies, postcolonial studies, environmental disciplines, special education. The ideal method is a hybrid mode of work that combines the freedom of artistic means with exact data and practices inspired by "soft" social sciences. Creation in line with Body Design is a combination of artistic, intuitive, conceptual and social sensitivity. The role of body designer and body designer in society is seen as the role of a listening, analyst, navigator, creator, collaborator and activist.
Tělový design je žena, muž, trans a queer. Kostra, orgány a organismus. Smysly: sluch, čich, hmat a sluch. Zrození, porod, mateřství, otcovství, mládí, stáří i smrt. Zdravé tělo, normální tělo, nemocné tělo, postižení. Čistota, hygiena i špína. Medicína, léčitelství, magie. Práce a relax. Péče a zneužití. Tělo nahé a oblečené. Móda jako ochrana, estetika i jako politické gesto. Tělo v soukromí, v domácnosti, v rodině, i tělo opuštěné. Tělo vystavené, na veřejnosti. Tělo na slavnosti i na demonstraci. Vzpomínky, jizvy, historie. Tělo ve fotografii, instalaci, soše, performanci, akci, malbě, konceptu, slově, audiu, ve veřejném prostoru a na sociálních sítích.

Karolína Tomanová

Self já

Klauzurní práce

Ve své práci se zaměřuji na sama sebe, snažím se porozumět sama sobě a najít k sobě tu sebelásku, která mi chybí. Vlastně tento formát, kterým jsou zrcadla a staré nefunkční telefony, je nejpoužívanějším mediem pro nás, jelikož se každé ráno probouzíme, koukáme do telefonu, po sléze se jdeme upravit do koupelny před zrcadlo. A zároveň jsme neustále připojeni k síti, či kontrolujeme náš vzhled: zda náhodou nemáme nějaký pupínek, který nechceme, či zda nejsme rozcuchaní; stále tam jsme my a náš obličej. A díky naší fotce na internetu či sociálních sítích nás naši přátelé mohou poznat, či se s námi noví lidé díky našemu obličeji seznamují. Dokonce v určitých případech si nás mohou vybírat podle vzhledu, kde posuzují, zda máme reprezentativní vzhled pro jejich firmu. Já jsem si v tomto vždy nedůvěřovala a neměla jsem se ráda, stále jsem se schovávala pod nějakými maskami a neměla jsem v oblibě focení či natáčení sebe sama. Je to pro mě někdy i frustrací se koukat do zrcadla, či si udělat s kamarády selfie. Napadlo mě použít zrcadla a staré nefunkční telefony různé značky, tvaru a velikosti jakožto moderní plátno pro autoportrét. Vlastně historický portrét králů či jiných lidí na plátno je takové historické selfie, je to vlastně také zachycení nějakého jejich momentu, či dobrého nebo špatného období a i zachycení jejich stáří nebo růstu. Sesbírala jsem od známých a přátel nějaké staré nefungující telefony, které už nepotřebují, a nakoupila několik zrcadel. Stále jsem se na sebe koukala a zachycovala svůj výraz malbou mého autoportrétu. Můj mozek si stále určoval barevnost, někdy jsem tvořila podle reálné barevnosti mého obličeje, někdy jsem se nechala unést a nechala jsem své podvědomí vybírat barvy, proto vznikly abstraktní a různě barevné autoportréty. Občas se i stalo, že jsem byla znechucena svým výtvorem a různě jsem ho rozmazala tak, aby nešel poznat můj obličej.


UntitledUntitled